Automatické závlahové systémy Hunter (AZS) pro zahrady, parky a sportovní plochy jsou dnes velmi rozšířené a naprosto běžné i v České republice.
Mezi jejich základní přednosti patří:
- dosažení značných úspor vody díky rovnoměrné a cílené závlaze
- minimalizace odparů vody při zálivce v nočních nebo ranních hodinách
- šetrnější způsob zálivky trávy a rostlin a lepší využití vody
- automatická závislost intenzity závlahy na srážkách
- rychlá návratnost investičních nákladů
- značná úspora času ve srovnání s ručním zaléváním
- ochrana systému před odcizením (systém je trvale pod zemí)
- nižší poškození trávníků (žádné hadice se nepovalují po zahradě)
- velice snadná obsluha závlahy
- možnost členění závlahy do sekcí s různými požadavky na závlahu
- vytvoření velmi zajímavého vizuálního efektu a příjemného mikroklima
- vyšší zhodnocení pozemku
Co tvoří závlahový systém Hunter?
Závlahový systém je tvořen uceleným souborem mnoha komponentů. Mezi základní prvky patří postřikovače různých typů a provedení, podzemní plastové trubní rozvody z polyetylénu, elektromagnetické ventily, elektrorozvody, ventilové šachty, ovládací jednotky, dešťové senzory, filtrační zařízení a celá řada dalších regulačních armatur a ostatního příslušenství. Pokud zdrojem vody není vodovod, potom je nezbytnou součástí závlahového systému i čerpadlo nebo čerpací stanice.
Kvalitní výsuvné postřikovače s podzemním pouzdrem a teleskopickým nadzemním výsuvníkem zajišťují při správném návrhu téměř dokonalou iluzi deště a velmi vyrovnanou vydatnost zálivky po celé ploše. Při správném rozmístění postřikovačů, umožňujícím jejich vzájemné překrývaní při postřiku, lze snížit dobu zavlažování celé plochy často jen na několik desítek minut v jednom cyklu.
Závlaha trávníků postřikem se velmi často kombinuje s různými formami mikrozávlahy, uplatňující se především u keřové výsadby, výsadby květin či závlahy záhonů. Tato kombinace různých forem závlahy je běžná, neboť každá plocha má specifické nároky na množství a způsob dodávání vody. Toto je také jedním z hlavních důvodů, proč je celá zavlažovaná plocha vždy rozdělena do několika menších částí (sekcí) s odlišnými nároky na závlahu.
Rozdělení na jednotlivé sekce umožní dodávku vždy jen takového množství vláhy, které je zde potřebné. Nedochází tak ke zbytečnému plýtvání a ze spotřebované vody je využita doslova každá kapka. Rozčlenění zavlažované plochy na sekce je nutné i s ohledem na vydatnost zdroje, velikost čerpadla a dimenzi přívodního potrubí. Zavlažování celého pozemku najednou by tedy nebylo výhodné a ani ekonomické.
Neopomenutelnou součástí každého AZS je automatické ovládání. Závlaha probíhá zcela samočinně v pravidelně se opakujících cyklech s rozdílnou požadovanou intenzitou, postupně ve všech částech zavlažovaných ploch. Chod závlahy je řízen ovládací jednotkou, jejíž aktivitu ovlivňuje množství srážek a doplňkově také působení větru. Nastane-li déšť nebo fouká-li velký vítr, průběh zavlažování je dočasně blokován. K návratu do běžného provozního režimu dojde až po určité době, kdy se dešťové srážky odpaří a vítr ustane. Díky jednotlivým čidlům tak dochází k přizpůsobení provozu závlahového systému aktuálnímu počasí. Závlahu je možné spustit kdykoliv i manuálně. Obsluha ovládací jednotky, zahrnující naprogramování a možnost občasného ručního spouštění, je pro uživatele zpravidla velmi jednoduchá.
Pro zahrady rodinných domů se běžně používají ovládací jednotky Hunter pro 2,4,6,9,12 a 15 sekcí. Pro větší zahrady a parky lze použít i jednotky větší, rozšiřitelné třeba až na 36 nebo 48 sekcí.
Životnost AZS závisí především na správném návrhu a instalaci zkušenou firmou, na čistotě vody a na zajištění zazimování a prvního jarního spouštění. Pak může být až desítky let.
Jak často a kdy zavlažovat?
Doporučená frekvence zavlažování trávníků se bude měnit spolu s jejich stářím.
U nově zakládaných trávníků je důležité v prvních několika týdnech po výsevu volit relativně časté zavlažování malou dávkou vody, třeba i několikrát denně v intervalech 4 – 6 hodin. Důvodem je fakt, že nově založený trávník nemá ještě dostatečně vyvinutý kořenový systém a není tedy schopen zadržovat příliš velké množství vody. V případě jednorázové závlahy velkým množstvím vody může dojít až k vyplavování travních semen, živin a zeminy. V prvních týdnech tedy stačí udržovat vlhkost jen v několika centimetrech zeminy pod povrchem. Pravidlo méně intenzivní, ale časté závlahy tedy platí u krátce založených trávníků, ale i u svažitých pozemků.
Jiná je ovšem situace po několika týdnech od výsevu. Pokud je již po první seči a kořenový systém trávníku již zesílil (nejdříve po 5 ti týdnech), je vhodné snížit frekvenci závlahy nejprve na jeden cyklus denně a později (po 2 – 3 měsících) již bude postačovat závlaha jen 2x – 3x týdně. Vydatnost zavlažování má být u déle založeného trávníku taková, aby půda pod trávníkem byla dostatečně vlhká alespoň do hloubky 8 -12 cm, tedy až do míst kam zasahují kořeny trav.
Pokud tedy doporučenou týdenní závlahovou dávku 25 – 40 l/m2 rozdělíme do 2 – 3 cyklů/týden (např. pondělí / středa / pátek), měli bychom jednorázově dodat vždy kolem 10 – 15 l/m2. Ne méně, ne více.
Z hlediska účinnosti závlahy (omezení neproduktivního výparu) je vhodné provádět závlahu v časných ranních hodinách. V této době je také nejnižší rozdíl mezi teplotou závlahové vody a rostlinami – nehrozí teplotní šok. Při vysoké teplotě a intenzitě slunečního záření může být množství odpařené vody až na úrovni 50% závlahové dávky. Pokud to není nezbytné, nezavlažujte tedy během dne.
Při častém dávkování velmi malého množství vody by se kořenový systém trávníku vyvíjel především v mělké hloubce těsně pod povrchem. To by mělo negativní vliv na jeho růst, kořeny by byly příliš mělko a trávník by se stal náchylným na vysychání. Také by se v něm více dařilo různým plevelům, jejich semena by lépe vzcházela a časem by se v trávníku více rozšiřovaly některé druhy mělce kořenících trav. Bylo by zde i větší riziko napadení plísněmi, houbami a mechem. U ploch s mimořádným nárokem na kvalitu trávníku (například jamkoviště golfových hřišť) je frekvence zálivky závislá na typu travního semene, poměru písku a substrátu a také na drenážním systému pod jamkovištěm. Potřeba vody je zde ve většině případů vyšší než u ostatních trávníků – viz výše.